Carlo Gambino

Narozen 24. srpna 1902 v sicilském Palermu, byl bossem stejnojmenné zločinecké rodiny, které předcházela rodina Castellano, utvořená jeho příbuznými. Jeho biologická rodina byla již na Sicílii zločinecké vazby s tamní mafií. Měl dva bratry Gaspara a Paola, kdy první jmenovaný byl zcela mimo zločinecké kruhy a druhý kráčel ve stopách moci a respektu a byl ochoten udělat cokoliv, aby toho dosáhl.

O Carlu Gambinovi se téměř nikdy nepsalo, média se o něm prakticky nikdy nezmiňovala, jako o jiných vlivných gangsterech či mobsterech. Přesto byl ve své době nejvýznamějším mafiánským bossem v New Yorku, kterého se všichni velice obávali.

V roce 1920 se Carlo Gambino vydal do USA, nejprve do státu Virginia, poté do státu New York, kde byl přijat u zmíněných příbuzných z rodiny Castellano. Ti už v té době prováděli v New Yorku a okolí zločinecké operace a v podsvětí byli dobře známí.

Carlo byl přijat za plnohodnotného člena této mafiánské rodiny posvátným rituálem. Seznámil se s dalšími kriminálníky a zabijáky, jako byl Charles Luciano či Meyer Lansky, kteří na rodinný byznys pohlíželi podobně jako Gambino, bez úcty ke starým hodnotám, nutnost do rodinných gangů přijímat i neitaly pro přežití celku a spíše zaměřování se na rozvoj byznysu s příležitostmi, které USA nabízí a ne se neustále ohlížet na starou vlast (Sicílii).

Na počátku třicátých let byli Gambino resp. rodina Castellano zapojeni do tzv. Castellammarské války mezi rodinami Maranzano a Masseria, vedenými Salvatorem Maranzano a Giuseppem Masseriou. Název této války gangů byl odvozen od města, odkud většina zúčastněných pocházelo, tedy Castellammare del Golfo. Tento konflikt způsobil rozsáhlý chaos v celém podsvětí, kdy vyschly příjmy z různých kšeftů a na denním pořádku byly vraždy, násilí, sabotáže, útoky na podniky a více.




Válku pomohl ukončit Charles Luciano. Ten se dohodl s Maranzanem a nachystali atentát na Masseriu. Maranzano převzal, co z Masseriovy rodiny zbylo a ustavil nová pravidla, kdy vzniklo v New Yorku takzvaných pět rodin, z nichž každá získala vlastní teritorium a místo v nově vzniklé komisi a naprosto stejné hlasovací právo a stejnou váhu hlasu. Vznikly tak famiglie Profaci, Luciano, Maranzano, Gagliano a Mangano, pod kterou tou dobou byl i Carlo Gambino. I přes jasně daná pravidla a odsouhlasení všech, trvala mezi jednotlivými šéfy vzájemná nevraživost, podezíravost a mocenská nerovnováha. Rodinu Mangano násilně v roce 1951 přebral zabiják Albert Anastazia, do té doby šéf brutální frakce úderných nájemných vrahů, kteří se neštítili zabít kohokoliv, kdykolliv a kdekoliv za úplatu. Pro ostatní šéfy rodin se ale stal velkou přítěží, neboť porušoval nepsaná pravidla, například ta, že není možné zabíjet civilisty, kteří nejsou jakkoliv zapojeni do zločineckých rodin. Zbývající hlavy newyorských rodin tak jednohlasně nařídili Carlu Gambinovi, aby Anastazu zneškodnil. Povedlo se. Atentát na Alberta Anastaziu, provedený 25. října 1957 v holičství za bílého dne, byl úspěšný. Carlo Gambino tak odstranil svého předchůdce a stal se novou hlavou rodiny, jež od té doby nesla jeho jméno.

Původní rodinu přetvovřil na rodinu Gambino. Po převzetí moci v průběhu let ustavil z této organizace velmi mocný a respektovaný syndikát, přetvořil do té doby běžné praktiky a struktury k obrazu svému a celá frakce tak běžela jako dobře namazaný stroj. Do devatenácti let od převzetí otěží doslova převálcoval mafiánskou komisi, v níž jeho slova měla největší váhu.

Svou cestu k absolutnímu vrcholu moci si razil vysokou mírou násilí, kdy při všemožných atentátech zahynula spousta jeho konkurentů a jejich podřízených ve válkách mezi frakcemi. Zisky rodiny raketově rostly a získala vliv po většině území Spojených států.

Carlo Gambino je jediným známým italoamerickým mafiánským bossem, který se dokázal vyhnout jak síle zákona, tak fyzické likvidaci v řadách mafie. Byl trnem v oku mnohým lidem v podsvětí, sledován FBI, jeho dům i kanceláře odposlouchávány, on i jeho nejbližší sledováni. Nikdy nebyl usvědčen z jakéhokoliv zločinu či vraždy, nikdy se před zákonem neodhalil. Byl extrémně opatrný, téměř nikdy netelefonoval, příkazy vydával napřímo, bez jakýchkoliv potenciálních důkazních materiálů, které by jej mohly v případě zadržení usvědčit. Gambino trpěl srdečním onemocněním, což mu způsobovalo zhoršující se zdravotní stav. Zemřel 15. října 1976 ve věku 73 let na srdeční infarkt.

Na sklonku života se jeho syn oženil s dcerou mafiánského bosse Tomasso Lucchesi, na základě čehož se oba donové rozhodli ve spojení obou frakcí. Za Gambinovu část převzal post nové hlavy rodiny Paolo Castellano.


Zdroj: Mafia's greatest hits, The Mob Museum

Komentovat nebo ohodnotit článek

Poslední aktualizace: