Zahozená hratelnostní svoboda v sérii her Mafia

Zamysleli jste se někdy nad tím, jak vlastně byla první hra Mafia z roku 2002 svobodná, respektive jakou svobodu dávala hráčům? To byl prvek, který tvořil jeden z důležitých pilířů hratelnosti a zábavy a je to jedna z mnoha dalších věcí, která nám ukazuje, jak si tvůrci z tehdejšího studia Illusion Softworks s hrou vyhráli.

Nemluvíme tu o svobodě či volnosti týkající se otevřeného světa. Obecně hry série Mafia nejsou koncipovány jako tituly s otevřeným světem, tedy až na jednu vyjímku, která trochu šlápla vedle. Bavíme se tu o svobodě hratelnosti. První díl nás prakticky neomezuje v tom, kde můžeme střílet, běhat a podobně. Podívejme se třeba na úvodní část téměř každé kapitoly, tedy Salieri's bar, kde jsme si vyslachli zadání mise, zašli pro zbraň k Vincenzovi, pro nějaké to auto za Ralphem, ale mohli jsme si při tom dělat, co se nám zlíbí, ať už se to samotnému Salierimu nebo ostatním členům "bandy" líbilo, nebo ne. Chtěli jsme někoho udeřit? Po někom střílet? Na Ralpha na dvoře najíždět autem? Ničit interiér (např. okna) baru? Beze všeho! Postavy kolem baru nám párkrát vynadaly svými ikonickými hláškami jako "ještě jednou a skončil jsi u mě!" nebo třeba "Tome, proč to děláš?!" a pokud jsme nepřestali, strhla se mela, kterou jsme dozajista neměli šanci přežít a bylo nutné pasáž opakovat. Zkrátka, postavilo se proti nám celé osazenstvo baru a dílen, kdy jsme to schýtávali nejen palnými zbraněmi, ale i nožem nebo holýma pěstma. Hráč si mohl všimnout, že v úvodních kapitolách není toto chování z naší strany tolerováno vůbec, zatímco v těch pozdějších už nějakou dobu trvá, než po nás půjdou. Je to zřejmě promyšlený princip, kdy má logicky Tommy zpočátku mnohem méně důvěry ostatních, než po letech působení v rodině Salieri.

V různých kapitolách při plnění konkrétních zadání si také často můžeme dělat, co chceme. Sice nás za to hra ztrestá neúspěšným koncem hry s ikonickou obrazovkou s červeným textem na bílém pozadí o tom, co jsme udělali špatně a je nutno opakovat od posledního uloženého bodu, ale je tu ta pravá svoboda, už právě v tom, že můžeme zlikvidovat koho chceme, odejít z místa, kdy náš protagonista bude říkat, že tudy asi ne, že se musí vrátit, že má na práci něco jinýho a podobně. V mnohých kapitolách, ve kterých máme parťáky, jim můžeme prostě ujet, aniž by hra skončila Například u postavy Žlutého Petea hra počítá i s tím, když ho zneškodníme, nebo jeho bodyguarda či oba dva. Při jeho návštěvě v následující kapitole Smrt umění pak bude situace jiná, buď nás poté, co nás uvidí, už nevpustí dovnitř, nebo bude sklepní krám zcela prázdný s jediným Coltem 1911 o jednom jediném zásobníku. Zajímavé je, že hra nám v poslední misi dává volnost zlikvidovat automechanika Lucase Bertoneho, zřejmě proto, že už ho nadále nebudeme potřebovat. Za normálních okolností by mise skončila neúspěšně.




Hra Mafia je sice omezená tím, že nejde o pravý otevřený svět nebo že nemůžeme například plavat, i když bychom to stejně ani nepotřebovali, ale právě v těch věcech, které jsme si popsali, nám dává maximální svobodu a tvoří to zase o level vyšší zážitek a mnohem více zabaví. Nejde o to, že nám mise skončí, když to uděláme. Jde o to, že to udělat můžeme. Sice si nezaplaveme, ale do vody spadnout nebo skočit můžeme, s autem i pěšky. Když nám někdo v misi řekne, že nesmíme střílet, abychom protivníky nevyplašili, pořád to udělat můžeme. Je to ale bohužel laťka, kterou nepřekonala žádná jiná hra v sérii Mafia.

Proč například v Domovině nemůžeme krást auta? Ano, bylo by to v rozporu s "pravidly" dona Torrisiho a jím zajišťované bezpečnosti v regionu, ale mohli bychom za takové činy nést následky, už jen ta svoboda, že bychom to mohli udělat, tam prostě chybí, obratem by nás někdo pokáral či nedejbože rovnou oddělal, by stačila. Proč třeba v Mafia DE není možné rozpoutat v baru peklo? Hry vydané po prvním dílu už prostě nejsou tak svobodné a připomínají něco, co je přísně nalajnované a není možné odbočit od zadaného cíle. V interiérech jako je onen Salieri's bar v MDE například nemůžeme z nějakého důvodu běhat. Při častém hraní je až otravné uvnitř neustále chodit pomalu. Na spřátelené postavy není možné ani zamířit, natož je zlikvidovat, ze zadaných míst nemůžeme odejít, protože "neviditelná zeď" nebo hláška a automatická otočka. Proč v posledním dílu není absolutně možné vstoupit například do otevřené vody, třeba na nábřeží? Cesty jsou navíc tak důkladně zastavěné, abychom se tam navíc nedostali ani autem. Nepíše se mi to snadno, ale v této formě svobody v sérii má k prvnímu dílu nejblíže Mafia III, titul, který je sice kvalitní hrou, ale jako Mafia pohořel.

Tož zase jednou něco k zamyšlení.

Komentovat nebo ohodnotit článek

Poslední aktualizace:









Obsah nejnovější hry ▼